Jožkalipnikjebožíčlověk...

Novinky

„Mý memoáry budou klást zřetel, a to v první řadě, na veškerý mý postelový aktivity. Peprný, pikantní, rajcovní! Žádnej ufňukanej deník starýho dědka vo tom, jak jeho dílo svět nechápe. Já sám sem svý dílo!“

Cyklus poloinscenovaných čtení, která v různých variantách mapují setkání začínajícího básníka Jožky Lipnika se slavným spisovatelem a nakladatelem Hermannem Schlechtfreundem. Od prosince 2004 uvádí divadlo Nablízko.

O tom, jak ve skutečnosti tato setkání probíhala, neexistují žádná svědectví. Každá z variant představení tak nabízí jiný úhel pohledu, každá pokrývá jiné bílé místo na mapě. S jistotou lze hovořit pouze o Hermannových brýlích, Jožkově knírku a konvici s vlažnou, mírně žluklou tureckou kávou na Hermannově pracovním stolku.

Začalo to dopisem: zjitřený intelektuál se odhodlal napsat svému duchovnímu idolu. Zanedlouho se dočkal odpovědi a byl pozván na audienci. Když v setmělém pokoji nevětraného mnichovského bytu spatřil svého Boha, věděl, že je polapen a jeho život už nikdy nebude jako předtím…

Fotogalerie z představení
Eduard Jenický jako Hermann Schlechtfreund a Václav Rašilov jako Jožka Lipnik. Foto Štěpán Látal.

Zase máš ty svý halucinace? Je to s váma čim dál horší, dřív ste myslel, že ste slavnej básník nebo třeba můj soused a kamarád Rolfi Bubengasse, a teďkonc už se považujete za neživou věc… Co budete příště? Hrnek kafe?
Král… postelových… klauniád? Pane Hermanne! Jste si jistý… že to je dobrý nápad?
Sme u devítky. Kapitola devět a šmytec! Vo vosmičce nechci nic slyšet, rozuměl ste?!
Třeba to v mym nakladatelskym domě dotáhneš vysoko. Třeba… kdoví… to je eště kus cesty před náma… bude jistej pan Lipnik i autorem předmluvy… a třeba! Třeba, ale to hodně hodně předbíhám a mezitím se může stát mockrát, že spolupráci s tebou jednou provždy


Připravují Džian Baban, Vojtěch Mašek
Čtou a vciťují se Eduard Jenický, Václav Rašilov
Dramaturguje Apolena Vynohradnyková
Svítí a zvučí Vlastimil Petřík
Produkují Adriana Světlíková a Blanka Smržová
Technicky jistí Lukáš Broul
Graficky a výtvarně zpracovává Jan Šiller