Ansámbl
Klíště
„Jsem stálý člen Monstrkabaretu Freda Brunolda, vlastním jménem Ivo Žundrle, bývalý soukromý detektiv. Můj šéf Koblasa, kterej mě nikdy neměl moc rád a dával mi ty nejnepříjemnější práce, mi koncem roku najednou přidělil důležitý případ: nechal mě sledovat svou mladičkou milenku Adélku Hájkovou, kterou podezříval z nevěry. Nalepil jsem se na ni časně ráno, když tahle rajcovní žabička zamířila do školy, jenže místo toho hned za Koblasovou vilou nastoupila do miniaturní dodávky s nápisem Pojízdná zubní ordinace, sledoval jsem ji na mopedu až k velikýmu domu na periférii, byl to vyhlášenej nevěstinec Kluzká šelmička, no a tam se Hájková setkala se třema podezřelýma chlápkama, jeden z nich byl Číňan a došlo tam k předávce nějaký vobálky, chlapi si ji vzali, prohlíželi si ji, visel jsem na větvi pod voknem a nějakej kunčaft vylez na balkónek a kochal se výhledem na blízkej areál masokombinátu a dělal milostný návrhy bordelmamá, ale ta si nedala říct, přece jenom, byla to starší dáma, poměrně noblesní, všim jsem si, že měla na pravým ušním boltci tetování, takže to mohla bejt jedině členka jedný nejmenovaný poválečný organizace, skupina fanatickejch nácků, co prej po válce ukrejvali v Brazílii skutečnýho fýrera, jenže to byl ve skutečnosti jeho dvojník, nějakej tyrolskej klempíř Schmidtke, tyhle lidi se specializovali na hledání různejch dvojníků po celým světě, a když ten Číňan vylez, nalepil jsem se na něj a sledoval ho až do jednoho bufetu, dával si tam smažený nudle, mimochodem, vynikající, a když šel na záchod, prohlíd jsem si fotku v tý obálce, nějakej Jaroslav Kebrle, tuctovej dědek, rozjel jsem se za ním, najdu ho v domově důchodců, zmáčknu ho, rádio amatér, blázen, ale zazpíval, hlavou mu proudily rádiový vlny, naladil jsem si na tom dědkovi ilegální frekvenci, a co neslyším, vždyť to jsou ty fanatici, co po celým světě nahrazujou skutečný lidi, hlavouny, politiky jejich dvojníkama! Volám hned Koblasovi, představím se, ale von mi práskne s telefonem, že prej ať si z něho nedělám srandu, že já nejsem žádnej Ivo Žundrle, poněvadž on právě se mnou, teda jako se Žundrlem večeří a já mu prej zrovna vyprávím stóry vo tý jeho nevěrný rajdičce Adélce! Celej tumpachovej jedu domů, do Poděbrad, a už jak se blížím ke svý vilce, kterou jsem zdědil po nějakým- No, zkrátka, už jak se blížím, tak vidím, že v mým vobýváku se svítí… A že na mým křesle… sedí… sssedí… že tam sedím já sám! Já, Ivo Žundrle a čtu si noviny! Už na nic nečekám, běžím, hlava nehlava, až vběhnu do cirkusovýho stanu u Labe, kterej zrovna postavili pro Monstrkabaret Freda Brunolda…“
monolog pana Klíštěte z představení Monstrkabaret Freda Brunolda
Objevuje se
Binderiana
Monstrkabaret Freda Brunolda
Za vším hledej doktora Ženu
